Nakonec vždy existuje nějaká cesta

 

 

Filip Šimara se vypracoval z řadového obchodníka na ředitele celé sekce obchodu. Do Climaxu nastupoval v roce 2008 v čase krize, která otřásla trhy. V podobné situaci se ekonomika nachází i teď. Popovídali jsme si tedy o úskalích obchodnického života, překonávaní překážek i vizích stále rostoucí značky.

 

 

Po náročném pandemickém období, zde máme krizi novou, inflaci, stagnaci ekonomiky, trh je hodně rozkolísaný, lidé, a tedy zákazníci pociťují nejistotu. Jak si v téhle situaci vede Climax?

 

Když se ohlédneme zpětně za tímhle rokem, tak ho budeme hodnotit pozitivně. Porosteme o patnáct procent, co činí téměř dvě stě milionů korun. Nikdy v historii jsme během jednoho roku o tolik nevyrostli. Takže zpětně se budeme na to dívat jako na rok, který nás posunul zase o kus dál.

 

Na druhou stranu, nenaplnili jsme plán, protože ten byl ještě o něco ambicióznější. Na plánu máme, samozřejmě, řadu dalších nákladů a investic, které teď musíme, bohužel, odkládat. Ale to se spíše bavíme o odsunutí v čase, než že bychom na tyhle plány úplně zanevřeli.

 

Pro příští rok je nicméně cítit trošku nejistota, jaká je i teď. Lidé mají peníze, jenom se bojí je utrácet nebo přemýšlejí, jestli je vhodná doba. Značná část ekonomiky, ale i trhu, jenom čeká. To mě naplňuje něčím pozitivním.

 

Pamatuju si před rokem, před dvěma, kdy jsme do těch roků vstupovali, taky to bylo s obavami, že možná to nemusí fungovat. Měli jsme krizi, měli jsme covid a vždycky jsme to nějakým způsobem překonali a našli jsme si cesty. Rok 2020 byl rekordní rok. Potom přišel rok 2021 a byl to zase rekordní rok. Teď máme rok 2022 a zase se rekord posune.

 

Ano, je tam řada omezení a rizik, která můžou nastat, ale taky je tam hodně příležitostí. Jde o to, jak je uchopíme a budeme aktivní.

 

 

Z hlediska obchodu si tedy Climax udržuje pozici lídra na trhu se stíněním.

 

Mezi českými firmami, pokud vezmeme měřítko obratu, jsme rozhodně největší, byť je český trh poměrně silný. V rámci Evropy máme také dobrou pozici. Dodavatelé, konkurence i zákazníci nás vnímají jako silnou značku, jako silného výrobce. Tržní podíl navyšujeme nejenom v Česku a na Slovensku, ale obecně v celé Evropě.

 

 

Jaký je cíl rozvoje? Kam by se chtěl Climax posunout dál?

 

Především zkvalitnit to, co už máme. Být u produktů ještě lepší, to je cíl. Na tom teď pracujeme ve vývoji. Cestou je určitě rozšiřovat nabídku a poslouchat, co zákazník chce. Totiž, co chce zákazník v Česku, je něco jiného než to, co chce zákazník v jižním Německu. A v jižním Německu zase chce něco jiného než v severním Německu.

 

Nemá pro nás smysl dodávat do celého světa, ale plánujeme se zaměřit na trhy, kde jsme už dnes a stále je tam velký potenciál růstu. Česko, Slovensko, Rakousko, Německo, Francie, Švýcarsko jsou pro nás zcela zásadní trhy. Když svoji pozornost zaměříme na ně, dokážeme z nich dostat ještě víc.

 

 

Začínal jsi jako obchodník, zde v Climaxu. Jakým výzvám jste čelili tehdy? Pokud vím správně, je to již šestnáct let, co zde působíš.

 

Čtrnáct a půl. Začínal jsem v roce 2008, prvního apríla, takže jsem nevěděl, jestli to není aprílový žertík. Ale už je to čtrnáct a půl roku, tak to asi nebyl žertík.

 

Tehdy byla situace, do jisté míry, podobná jako dnes. Nastupoval jsem v dubnu, kdy ekonomika byla na špičce, a všichni viděli světlé zítřky. Potom to spadlo a konec roku už byl na vážkách, co bude. Další dva roky jsme fungovali celkem dobře, ale museli jsme se té situaci přizpůsobit.

 

Když jsem mluvil o možnostech a výzvách, tak to přesně byl ten rok, kdy se udělala řada kroků v myšlení, ve výrobcích i v naší aktivitě směrem k zákazníkům, ze kterých čerpáme dodnes. Kdybychom je tehdy neudělali, tak Climax není tam, kde je. V tom byl trh podobný jako nyní. Byl to ale odrazový můstek k rozvoji mě osobně, a samozřejmě, firmy.

 

 

 

Čtrnáct let je dlouhá doba, to se dá říct, že se člověk doslova sžije s firmou. Co je Climax pro Filipa Šimaru?

 

Když jsem v roce 2008 nastupoval, Climax vypadal nějak, fungoval nějak, nějak na tom trhu působil a já za tu dobu říkám, že se čtyřikrát nebo pětkrát změnil. Jak vypadá, jaké má vybavení, kolik má zaměstnanců, kam všude dodáváme. Tohle pro mě dokazuje, že Climax roste.

 

Pořád hledáme něco, kam to posunout. Co je dobré, tak, jak to ještě zlepšit, protože co je dobré dnes, nemusí být dobré zítra. Snažíme se přizpůsobit době. Tohle je pro mě Climax a klíč k úspěchu Climaxu.

 

 

Vystoupal jsi z pozice obchodníka na pozici ředitele sekce obchodu. Jaká to byla cesta při pohledu zpět?

 

Relativně plynulá. A pro mě i logická. Jak Climax rostl, tak i já osobně jsem rostl a vyvíjel se. Jasně, byly určitě doby, kdy člověk musel začít fungovat jinak a musel překonat výzvy. Vždy, když jsem dostal nabídku na jiné místo, věděl jsem, proč, co je zatím, v čem můžu pomoct. A ono to nějak fungovalo.

 

 

Takže co je vlastně obchodník v Climaxu? K čemu vás zde máme?

 

Na co nás tady máme? Je to kvůli tomu, abychom přinesli zakázky, které jsou zaplacené a ziskové. To je hlavní účel obchodníka. Je to člověk, který musí najít zákazníka, nějakým způsobem ho přesvědčit a samozřejmě, udržovat s ním pak vztah.

 

Každá firma je jiná, každý zákazník je jiný, a i když se spoustu věcí snažíme standardizovat, je potřeba každého z nich vnímat trošičku jinak. Na to musí mít ten obchodník čich; rozpoznat, co kdo potřebuje a které zákazníkovo přání je buď nesmysl, anebo něco, co nás i zákazníka posune dál.

 

To je práce toho obchodníka. Protože kdyby neměl kdo objednávat zakázky, tak nemáme co vyrábět.

 

 

Řekněme, že bych se na den stal obchodníkem, kupříkladu pro Německo, co by mě čekalo? Co bych dělal?

 

Je to hodně o ježdění, případně létání do těch vzdálenějších míst. Je to hodně o komunikaci se zákazníkem a poslouchání, co zákazník chce a pochopení, proč to chce - to jsou dvě různé kategorie.

 

Když tohle ten obchodník umí, tak se mu potom daří. Je to hodně i o čitelnosti a spolehlivosti, kterou se snažíme zákazníkům prezentovat. No a potom je to o komunikaci a aktivitě i tady v rámci firmy.

 

Když pochopím, co zákazník chce, co nám to přinese, co to přinese jemu, tak vše musím nějak realizovat. Pro to potřebuju tady lidi kolem přesvědčit, vysvětlit jim vše a dát do to běhu. Takže to je, co je tady obchodník.

 

 

 

Co musí člověk mít, aby se tak dlouho, jak tady děláš ty, udržel v pracovním nasazení?

 

Asi musí mít něco v sobě, co ho pohání, co mu dává smysl. Najít si pořád něco, co mě baví, kam to chci posunout, ať to není rutina. Trh se vyvíjí, zákazníci se vyvíjí i Climax se nějakým způsobem vyvíjí, takže asi to je ten motor za tím. Máme na obchodě kolegy, kteří jsou tady dvacet let a pořád je to baví.

 

 

A co je teda tvým „tajemstvím úspěchu“?

 

Mým tajemstvím úspěchu je právě poslouchání a přemýšlení. Když zákazník řekne: „já chci tohle a tohle“, je potřeba pochopit proč. Protože když řekne: „já chci tohle a tohle“ a pro nás to není reálné, je často možné dát mu něco jiného, možná dokonce lepšího.

 

No a potom z těch věcí, které jsou opravdu důležité; i když se něco nepodaří napoprvé, napodruhé, napotřetí a že i když to někdy chce víc času, tak je potřeba dotahovat věci do konce. To zákazník velmi docení. Dotahování věcí je pro mne i říct zákazníkovi: „bohužel to nejde, musíme to zastavit, promiň“ a otevřeně to komunikovat.

 

 

Je něco, na co se pořád ještě těšíš do práce?

 

Na kolegy, určitě. Na to, že dokážeme společně překonávat řadu problémů, které se někdy zdají beznadějné na začátku. Nepropadáme skepsi, vždycky najdeme cestu a firmu posunujeme. Samozřejmě, je to i kontakt se zákazníky nebo obecně s partnery. A mě osobně na té práci baví také cestování, byť je to někdy náročné.

 

 

A ještě závěrečná otázka. Kdo je Filip Šimara pro Climax?

 

Myslím si, že do jisté míry, v určitých ohledech, je odborníkem, který dokáže rozhodnout a říct kudy. To rozhodnutí nemusí znamenat pro zákazníka nebo kolegy, že by z něj skákali radostí, ale někdy je i takové rozhodnutí potřeba udělat.

 

A Filip Šimara je i někdo, kdo dokáže najít různé nové pohledy a impulzy, ať zase pro zákazníky, nebo firmu. Tohle se snažím přenášet i na kolegy. A doufám, že i jistou míru pozitivnosti. Jak jsem mluvil, že někdy se něco jeví beznadějné, tak nakonec vždy existuje nějaká cesta.

 

 

 

volné pozice